kinoasie@volny.cz

Čína | Hongkong | Japonsko | Korea | Taiwan

Domů

Tvůrci
Filmy
Rozhovory
Odkazy
Vzkazy

Zobrazení



Vyhledávání



O filmu Ráz dva



Tony Rayns (R): Vaše filmy z 90. let mají tendenci se zaměřovat na zkušenosti a pocity dětí a mladých lidí, ale v tomto případě jste film rozepjal přímo napříč spektrem věků, mezi děti a dospělé středního věku. Měl jste nějaký důvod, proč jste se rozhodl soustředit se ve filmu na členy jedné rodiny?

Edward Yang (Y): Domnívám se, že to, čeho se v tomto filmu dotýkám, je fakt, že není větší rozdíl mezi tím, jste-li mladý nebo starý: každý se vypořádává s životem, tak jak přichází, ať už je v jakémkoliv věku. To se nemění. Každý se sám sebe ptá, jestli to, co má, je všechno, co může mít a přemýšlí, jestli by nemohl dostat druhou šanci.

Postavy v tomto filmy povstaly z věcí, o kterých hodně přemýšlím. Pokud se podíváme na způsoby, jakými přehodnocujeme své vlastní životy, potom se idea zlepšení stává ústřední: co jsme neudělali? Pozice Nja je svého druhu ironická. Pracuje v oboru nejvyspělejších technologií, a tak by se dalo očekávat, že je velmi ostražitý, co do inovací, a přesto, když dojde na osobní změnu, tak není příliš odvážný. Proto bylo důležité, aby osoba, která ho navede k tomu, aby se vážně zamyslel nad změnou života, byla někým zvenku, vně jeho každodenní zkušenosti. Touto osobou je Ota, japonský návrhář počítačových her. Pro NJ je jako múza – nebo anděl.

R: Jak jste rozvíjel velmi vypracovanou a spletitou strukturu film?

Y: Struktura je vždy základní. Smyslem je najít strukturu, která vám dovolí představit komplikovanou látku relativně jednoduchým způsobem. Je to jako stavět budovu. Mohl jsem dosáhnout těchto témat a otázek tak, že bych se je pokusil ukázat na životě jedné osoby od zrození po smrt. Ale rozhodl jsem se, že bude účinnější, pokud použiji rodinu, ve které každý věk je reprezentován jedním z příslušníků rodiny. Poprvé jsem na takový film pomyslil před 15 let, ale nikdy se to nerozvinulo dál než do stádia konceptu. Myslím si, že teď už jsem dosti starý na to, abych napsal postavu jako NJ, viděl jsem toho dost, abych se s ním mohl v klidu vypořádat.

Měl bych dodat, že jsem zavázaný Stanley Kwanovi. Plánoval svůj film The Island Tales, když jsem připravoval tento. Když mi řekl, že smrt jedné postavy v jeho příběhu přiměla další postavy, aby znovu prozkoumaly své životy, vzpomněl jsem si na svůj starý nápad a začal jsem pomýšlet na to, že se jím začnu znovu zabývat.

R: Je v něm něco autobiografického? Na příklad kolik je z malého Edwarda Yanga v osmi letém Yang-Yangovi?

Y: Domnívám se, že děti často cítí, že život je nespravedlivý. V určitém momentu má každé dítě potíže se zeptat svých rodičů, proč bylo obviněno z něčeho, co neudělalo. Ve filmu Yang-Yangův nápad fotit lidi zezadu – aby jim ukázal, co nemohou vidět – má vyjádřit, jak jsem rád, že nevidíme „druhou část pravdy“. Koneckonců je to ta polovina, ve které tvoříme.

Ve filmu je také princip kontrastu – například mezi ústřední rodinou Jian a jejich novými sousedy, Jiangs.

R: Znamená něco fakt, že mnoho postav má zdvojená jména: Min-Min, Ting-Ting a podobně?

Y: Ne tak úplně. NJ používá své iniciály, protože to dělá mnoho jeho starých přátel z hi-tech obchodu, když musí jednat s Američany nebo jinými cizinci. Zdvojená jména jsou použitá hlavně pro zjednodušení. Čínský název filmu je postaven na stejném principu. Je to Yi Yi!.

R: Opět jste použil několik herců, debutantů. Máte něco proti zkušeným hercům?

Y: Problém Taiwanu je, že filmový průmysl je tam rozdrobený a upadající. Už neexistuje velká skupina zkušených herců, z které by se dalo čerpat. A pokud máte v hlavě velmi přesnou představu o postavě, pak není příliš pravděpodobné, že naleznete osobu, která ji bude vyhovovat. Pokud usilujete o autentičnost, pak asi bude dost dobře nutné nalézt a vyučit herce.

Našel jsem Kelly Lee (která hraje náctiletou Ting-Ting), když se zúčastnila herecké dílny, kterou jsem uspořádal, abych si vyzkoušel jinou dívku, která byla zamýšlena pro tuto roli. Používám dílen, abych vyučil nové herce. Nabízím jim herecká cvičení, která jim poskytují zkušenost a upevňují jejich sebevědomí. Kelly měla tehdy jen 12 let a byl jsem nervózní z toho, že bude příliš mladá pro roli, která byla napsaná pro 15 letou. Ale byla tak přirozená.

To samé platí o Jonathan Changovi, který hraje Yang-Yanga. Bylo mu jen 8 a roli jsem napsal pro 10-letého. Ale on byl také tak přirozený. Pochopil proces filmové tvorby během okamžiku. Na place věděl, kde má být kamera a říkal našemu zvukaři, Du, že ten nebo tamten záběr nebyl dobrý, protože tam byl nepatřičný zvuk.

Rozhovor Tonyho Raynse, 16. dubna 2000, Hongkong





Místo pro reklamu