kinoasie@volny.cz

Čína | Hongkong | Japonsko | Korea | Taiwan

Domů

O zemi
Kinematografie
Tvůrci
Odkazy

Zobrazení



Vyhledávání



Názvem Taiwan (Tchaj-wan) se obvykle označuje a chápe jeden stát. Ve skutečnosti je však Taiwan jedním z několika ostrovů (největší z nich jsou: Penghu, Kinmen, Matsu), které tvoří jeden státní celek oficiálně nazývaný Čínská republika. Tento název se však užívá zřídka. Ačkoliv je Taiwan uznáván jen několika zeměmi světa, svou ekonomickou silou a rolí, jakou hraje ve východní Asii, získal na důležitosti a je členem mnoho mezinárodních vládních i nevládních organizací.

Geografie

Ostrov Taiwan (35 961 km2) má oválný tvar, jeho nejdelší osa má délku 400 km a vede ze severu na jih. Největší šířka je 120 km. Krajina je nerovná a hornatá.

Krajina

Ve východní části se rozkládá pohoří, které je tvořeno pěti rovnoběžnými horskými hřebeny. Nejvyšší z nich, který na většině své délky přesahuje 3 500 m, se nachází na východě – jeho nejvyšší vrchol Yu Shan (Nefritová hora) dosahuje 3 997 m. Další hory jsou již menší, ale přesto jsou výšky přesahující 2 000 m časté. Hory vznikly geologicky nedávným vrásněním současně s Himalájemi v třetihorách. Zde má příčinu rovněž častý výskyt břidlicových skal. Vysoké severní hory vznikly díky dávné sopečné činnosti. Žádná z sopek v nedávné době nebyla aktivní, nicméně je tento region seismicky nestabilní. Hory jsou na západě ohraničeny břidlicovými kopci a přímořskými rovinami a mělčinami. Celkově hory a kopce mezi 100 a 500 metry a roviny pod 100 m představují méně jak polovinu povrchu ostrova.

Podnebí

Pestré jsou také klimatické podmínky. V severní části panují subtropické, zatímco na jihu, za obratníkem Raka tropické, vlivem monzunů horké a vlhké. Hlavní údobí dešťů je na jihovýchodě mezi květnem a zářím, které sem přicházejí s velkým asijským monzunem, zatímco nejvíce srážek na severu a pobřeží je mezi říjnem a lednem. Tajfuny, které přicházejí z oceánu zpravidla na konci léta, se objevují především na východním pobřeží, ačkoliv příležitostně se vyskytují na dalších místech ostrova, kde způsobují závažné škody.

Nejvyšší teploty v nížinných oblastech (mezi 22°C v průměru na severu a 25°C na jihu) klesají s vyšší nadmořskou výškou, což způsobuje rozvrstvení vegetace. Nejvíce jsou obdělávány roviny pod 500 m, které poskytují úrodu rýže až třikrát do roka. Na několika místech je ještě možné spatřit tropické deštné pralesy. Smíšené lesy se nacházejí mezi 1 800 m a 2 500 m. Jehličnaté lesy převládají mezi 2 500 m a 3 000 m.

Obyvatelstvo

K červnu 2001 činil celkový počet obyvatel 22,3 milionu. Obyvatelstvo Taiwanu se skládá z několika skupin, kterým odpovídají jednotlivé fáze v zalidňování ostrova. Nachází se zde ještě kolem 400 000 potomků původních obyvatel ostrova, kteří svým jazykem a svou kulturou jsou příbuzní s obyvateli jihovýchodního Pacifiku. Řadí se tedy k malajsko-melanéskému obyvatelstvu. Místně jsou známí jako lidé vysokých hor. Je pravdou, že z velké části sídlí v horách, kde se věnují zemědělství.

Obyvatelé Taiwanu jsou potomky přistěhovalců, kteří přišli hlavně z jihovýchodních provincií Číny, zejména provincie Fu-ťien (70% obyvatel). Zvláštní místo mají Hakka, členové menšiny pravděpodobně původem ze severní Číny, která osidluje jih země již několik století, ale která si udržela svoji kulturní identitu. Hakkaové představují kolem 10 až 15 % populace země. Třetí skupinu tvoří tři miliony čínských uprchlíků z roku 1949. Tito nedávní přistěhovalci hovoří často mandarínskou čínštinou namísto Taiwanských dialektů a ještě někdy je ve společnosti pociťována jejich odlišnost. Zaujímají důležité místo v politickém životě a v administrativě.

Následující imigrační fáze sebou přinesly početné obyvatelstvo. Populační růst zůstal ostatně relativně silný (0,9 % ročně – odhad z roku 1997), protože, ačkoliv plodnost poklesla (1,4 dětí na ženu – následující odhady jsou z roku 1999), porodnost zůstává vysoká díky mladosti populace (12 ‰) a úmrtnost zůstává nízká (6 ‰). Průměrná hustota obyvatelstva 611,7 obyvatel na km čtvereční představuje demografický tlak o to silnější, protože obyvatelstvo je soustředěno v mimo horských oblastech, to znamená na méně jak polovině povrchu. Vyšší hustoty od 600 do 700 obyvatel na km2 jsou běžné a populace je silně urbanizována. Čtyřicet měst přesahuje počet 100 000 obyvatel a pět má více než 500 000 obyvatel: hlavní město Tai-pei (jehož aglomerace čítá 8 miliónů obyvatel) na severu a Kaohsiung na jihu jsou nejmohutnějšími městy v prostoru západního pobřeží. Mimo něj se nachází je jedno důležité město, přístav Hualian na východním pobřeží.

Hospodářství

Ekonomický růst, který započal během dekády 1960-1970 – léta ekonomického zázraku – a dále pokračoval navzdory několika komplikacím, je pro Taiwan nejcharakterističtější a díky němu náleží k tzv. čtyřem asijským tygrům. Životní úroveň se během dvou desetiletí zosminásobila a HNP (hrubý národní produkt) na jednoho obyvatele umísťuje Taiwan mezi prvních 25 zemí světa.

Zemědělství

Ačkoliv nehraje hlavní roli, zemědělství se na tomto růstu podílelo. Agrární reforma roku 1949 se dotkla hlavně malých vlastníků půdy, kteří byli schopni se státní pomocí modernizovat svá hospodářství a tak zvýšit výrobu. Tento systém v současnosti dospěl ke svým mezím, protože dělení půdy v každé generaci vede k znásobení příliš malých hospodářství: jejich průměrná velikost je stěží větší než 1 ha. Zemědělství se koncentruje v nížinách a na menších kopcích na východě. Je založeno na produkci rýže, podpořené zavlažováním na severu, kde se pěstuje i další zelenina a ovoce, či dešti na více vlhkém jihu, kde se navíc pěstuje cukrová třtina. Na severních horských úpatí jsou důležité plantáže čaje a v mírném podnebí je několik důležitých rozsáhlých ovocných sadů.

Průmysl

Základem taiwanského úspěchu byl jeho průmysl. Stát disponuje základy těžkého průmyslu potřebného pro výstavbu infrastruktury: hutnictvím, cementárnami, ropnými rafinériemi, petrochemií. Základní roli sehrála řada dělnických průmyslových odvětví, takových jako textilní a konfekční či elektronický a strojírenský. Podniky těchto transformovaných odvětví byly v rukou mnoha malých firem, často majících rodinnou strukturu, které byly vysoce přizpůsobivě na požadavky trhu. I když si tyto podniky udržely svou specializaci, je zde nutné jasně odlišit dvě generace. V prvních letech růstu Taiwan profitoval především díky nízkým výrobním nákladům jako subdodavatel pro četné zahraniční firmy, obzvláště japonské, nebo jako výrobce produktů chabé kvality, v podstatě imitací či dokonce padělků. V dalších letech zvýšení spotřeby a akumulace kapitálu způsobila a dovolila ostrovnímu průmyslu se orientovat na složitější produkty, na výzkum a vývoj nových výrobků a získat prostředky k autonomnímu růsti.

Důvody ekonomického úspěchu

Úspěchy tohoto systému vedly k rozsáhlému rozvoji moci bankovního a finančního sektoru a Taiwan v současnosti investuje u svých asijských sousedů, hlavně pak v Číně. Zaměřená na export, především do USA a Japonska, který představuje přibližně polovinu HNP, je ekonomika Taiwanu nebezpečně citlivá na mezinárodní situaci, jak to ukázala recese vyprovokovaná válkou v Perském zálivu počátkem 90. let. Je jisté, že země těžila z pomoci USA, které si přály získat sociální klid pomocí ekonomického úspěchu v této antikomunistické baště 50. let. Blízkost Japonska a jeho vysoký růst také sehráli roli.

Historie

Ačkoliv úžina, která Taiwan odděluje od kontinentu, je méně než 200 km široká, dostává se do čínské sféry vlivu velmi pozdě (Čínské císařství se málo zajímalo o pohraniční ostrovy). První známé kontakty se objevují za dynastie Sung (960-1127), ale až do 17. století se nevyskytl větší příliv Číňanů, kromě určitého množství utečenců, psanců nebo odsouzenců.

Příjezd Evropanů

Narozdíl od Číňanů se Evropané o ostrov zajímali více. Portugalci tam vybudovali obchodní pobočky a oni mu dali jméno, pod nímž byl dlouhou dobu v Evropě známý: Formosa, od slova formosa «krásná». Španělé zde založili dvě pobočky, ale byli zahnáni Holanďany, kteří jako první začali ovládat nitro ostrova, plně však soustřeďující své snahy na jejich pobřežní obchodní pobočku Fort Zeelandia, blízko dnešního města Tainanu, na jiho-západním pobřeží. Vrchol holandské nadvlády se umisťuje mezi 1622 a 1664.

Toto datum značí nástup dynastie Čching, spíše známé pod názvem mandžuská dynastie, která odehnala dynastii Ming. Tato událost týkající se kontinentální Číny měla neočekávané důsledky na Taiwan. Stoupenec Mingů, Čeng Čcheng-kung (kterého Holanďané nazývali Koxinga), vytvořil z Taiwanu obrannou protimandžuskou baštu. Usadil se zde se svou armádou a námořnictvem a tak vyhnal Holanďany. Nepodařilo se mu udržet déle mimo dosah Čchingů, protože ti ho získal v roce 1681. Stala se z něj prefektura provincie Fu-ťien.

Čína a Japonsko

Migrace z kontinentu, která začala pod evropskou nadvládou, nabrala na rozmachu s těmito událostmi a položila základy taiwanské populace.

Po dvou stoletích čínské nadvlády se začaly projevovat nové nároky na Taiwan, tentokrát ze strany Japonska. Čínsko-japonská válka vyústila v dohodu Šimonoseki z roku 1895, kdy bylo završeno postoupení Taiwanu Japonsku, které vydrželo až do roku 1945. Japonská nadvláda zanechala málo stop mezi obyvatelstvem, protože Japonci, kteří se na ostrově usadili, byli na konci války odesláni zpět do své země. Byla zde však vytvořena určitá infrastruktura, zvláště pak vojenský arsenál a základny ze druhé světové války.

Vítězové roku 1945, mezi nimiž byli čínští nacionalisté, prosadili návrat Taiwanu Číně, z kterého se utvořila jedna provincie mezi ostatními. Tato nová nadvláda se však neprosadila bez nesnází, jelikož se na Taiwanu v 1947 projevil vážný proti kontinentální Číně.

Režim Kuomintangu

Vítězství komunistů v 1949 otevřelo novou epochu. Poražená armáda Kuomintangu Čankajšeka uprchla na Taiwan a rozhodlo se, že zde bude od nynějška jejich pravá Čína. Takový byl dlouhou dobu také postoj západních mocností, protože čínské křeslo v OSN bylo obsazeno během téměř třiceti let představitelem ostrova, který se nazýval »Čínská republika«. Běh věcí však vyvolal změnu postoje, který vedl k postupnému uznání komunistické Číny západními mocnostmi. Když USA přijalo stejný postoj, Taiwan ztratil v roce 1971 své křeslo v OSN a mezinárodní uznání. Diplomatické kontakty s mnoha zeměmi jsou udržovány na úrovni obchodních delegací a nevládních organizací.

Na základě vnitřního plánu vláda Kuomintangu na dlouhou dobu na sebe vzala velmi autoritativní a represivní podobu (od 1947 až do 1987 byl vyhlášen vyjímečný stav).

Obecný vývoj v Asii, požadavky vrstev prosperujících z ekonomického vývoje a dokonce demonstrace a stávky vyvolali v posledních letech liberalizaci. Neprojevila se však dříve než po Čankajšekově smrti v 1975 za vlády jeho syna Chiang Ching-kuo, který zrušil výjimečný stav. Po jeho smrti v 1988 vice-prezident, Lee Teng-hui, původem z Taiwanu, legalizoval politické strany a položil tak konec monopolu Kuomintangu a přijal ústavu. Na začátku roku 1996 se dobrovolně podvolil demokratické zkoušce v prezidentských volbách, které nakonec vyhrál.

Normalizace politického života

Změny, které zasáhly Taiwan, vyvolaly vlny nepokoje v části kontinentální Číny, v míře, která je rozhodná pro stabilitu režimu. Oba státy si totiž udržují iluzi, podle níž každý z nich představuje „opravdovou Čínu“. Tento postoj je čím dál tím víc teoretický a Taiwanci teď mohou cestovat a dokonce investovat na kontinentu. Přesto kompromis, na kterém jsou založeny vztahy mezi těmito státy, je křehký. Komunistická Čína bude vždy pohlížet podezřívavým pohledem na vztahy Taiwanu ke zbytku světa a neopomene použít opatření k bojkotu zemí, které ho vybavují zbraněmi.

Na vzdory uvolnění posledních deseti let jsou vztahy mezi dvěma Čínami pořád složité. Obrovitý stát na kontinentu, který v roce 1997 získal zpátky Hongkong, si nenechá ujít příležitost, aby Taiwanu pravidelně nepřipomínal, že v jeho očích je čínskou provincií a nedoprovodil toto napomínání výhružkami invazí. Jelikož je Taiwan dobře vyzbrojený a těší se diskrétní ale silné podpoře velkých mocností, může současný kompromis ještě přetrvat.

Také vítězství Chen Shui-biana v březnu 2000, kandidáta Demokratické strany pokroku (DPP), nezávislého uskupení, proti oficiálnímu kandidátu Kuomintangu (KMT) během prezidentských voleb opět narušilo diplomatické vztahy mezi Taipeií a Pekingem. Zda-li tato nová politická situace znamená symbolický konec dominanci čínské komunistické straně, to ukáže hlavně vůle ke změně vyjádřená Taiwanem. Ve skutečnosti se nová hlava Taiwanu netají svými úmysly ustavit „suverénní a nezávislou taiwanskou republiku“, oproti tvrzení „jedna země, dva systémy“ vyjádřené čínskou vládou Ču Žung-ťi o znovu sjednocení dvou Čín.





Místo pro reklamu